Abdullah Ibrahim
Jihoafrická republika
piano, vokál
Abdullah Ibrahim, narozený v jihoafrickém Kapském Městě v roce 1934, ještě
pamatuje tradiční africké písně, náboženskou hudbu a jazz tak, jak je
slýchal v dětství. To vše reflektuje ve svých vlastních skladbách. První
lekce klavíru absolvoval v roce 1941 a v roce 1949 se stal profesionálním
umělcem (Tuxedo Slickers, Willie Max Big Band). V roce 1959 se seznámil
s altsaxofonistou Kippi Moeketsim a ten ho přesvědčil, aby svůj život
zasvětil hudbě. Rok 1965 byl pro Abdullaha Ibrahima významný setkáním s
jihoafrickou jazzovou vokalistkou Sathimou Beou Benjamin, která se brzy
stala jeho manželkou.
V roce 1962 pořádalo Ibrahimovo Dollar Brand Trio s Johnnym Gertzem na
basu a Makayou Ntshoko na bicí evropské turné. V Curychu ho slyšel Duke
Ellington a uspořádal nahrávku s názvem Duke Ellington uvádí Dollar
Brand. V dalších letech se trio prezentovalo na hlavních evropských
festivalech, objevovalo se v televizi a v rádiích.
V roce 1965 hrálo trio na Newportském jazzovém festivalu, následovalo
první celoamerické turné. V roce 1966 se Abdullah Ibrahim stal lídrem
Ellingtonova orchestru: "Bylo to vzrušující, ale velmi stresující,
sotva jsem mohl hrát". Další půlrok hrál s Elvinem Jonesem v Quartet
Abdullah Ibrahim - toto jméno začal užívat koncem 60. let po přestoupení
k islámu.
Sólové turné uskutečnil v roce 1968 a od té doby hraje sólové pianové
koncerty v USA, Evropě a Japonsku, objevuje se na světových hudebních
festivalech (Montreux, North Sea, Berlín, Paříž, Montreal atd.)
Ibrahim, od roku 1962 cestující po celém světě, se v polovině 70. let
vrátil do jižní Afriky, shledal však, že podmínky jsou zde tak nepříznivé,
že se v roce 1976 odstěhoval zpět do New Yorku.
V roce 1988 napsal několika cenami ověnčený soundtrack k filmu Čokoláda
(ENJ-5073 "Mindif") a pak se věnoval tvorbě filmové hudby intenzivněji,
z posledních filmů je to No Fear, No Die (TIP-888815)
Výmluvný a hluboce nábožensky založený Abdullah Ibrahim reflektuje
svou víru a zkušenosti v hudbě. "Současné změny v Jižní Africe jsou
pochopitelně velmi příznivé, čekalo se na ně tak dlouho. Rádi bychom
dosáhli úplného zrušení apartheidu a nastolení demokratické nerasistické
společnosti. A zdá se, že se věci se vyvíjejí správným směrem." Ibrahim se
opět vrátil do Jižní Afriky v roce 1990, ponechal si ale svou rezidenci
v New Yorku. Několikrát se vydal v 90. letech na celosvětové turné se
svou skupinou i sólově. V roce 1997 začal spolupracovat také s legendou
jazzových bicích Maxem Roachem.
Poslední projekty (1997 a 1998) mají široký záběr: švýcarský skladatel
Daniel Schnyder aranžoval 22 Ibrahimových kompozic pro smyčcový orchestr,
nahrál je na CD a připravil je pro švýcarskou televizi SF-DRS. Vznikla
také verze pro Mnichovskou rozhlasovou filharmonii, opět na CD, a
pro koncertní provedení s Triem Abdullaha Ibrahima. Světová premiéra
symfonické skladby se odehrála v renovovaném Herkulově sále v Mnichově
v roce 1998, ve smyčcové verzi s Curyšským komorním orchestrem pod
taktovkou Barbary Yahr v Curychu. Verze se smyčcovým orchestrem vyšla
pod názvem "African Suite" (TIP-888832) a byla nadšeně přijata ve
světě jazzu i klasické hudby. Symfonicá verze "African Symfonie" byla
realizována v roce 2001 na dvojalbu, hraje zde také NDR Jazz Big Band,
který dodává hudbě širší formát.
Dalším významným projektem byla premiéra multimediální produkce
"Cape Town Traveler" na festivalu v Lipsku v roce 1999. V hodinovém
představení vystoupili A.I. & Ekaya Sextet, vokální skupina, promítal se
film z počátků v Jihoafrické republice a o letech strávených v Evropě,
nechyběly elektronické zvuky zahrnující impresionismus i drum&bass --
zkrátka byl to velký zážitek.
Nejnovější album "Cape Town Revisited" (TIP-888836) bylo nahráno živě v
Kapském Městě. Ibrahim spolupracoval tentokrát s Marcusem McLaurinem
(b) a Georgem Grayem (dr), nahrávky se zúčastnil v několika skladbách
také jihoafrický trumpetista Feay Faku.
Velké cti se dostalo Abdullahu Ibrahimovi pozváním do renomované Gresham
College v Londýně, proběhlo zde několik přednášek a koncertů. Mezi jeho
předchůdci na této slavné instituci, jejíž historie sahá 500 let do
minulosti, byli např. John Cage, Luciano Berio či Xenakis.
Abdullah Ibrahim nahrál pro značku ENJA celkem 20 CD.