Skupina těchto pěti plnokrevných muzikantů hraje na úrovni klasického
komorního souboru. Ovládají fascinující vokální umění falsetového zpěvu,
kterým tvoří pomocí speciální techniky zároveň i basové tóny (alikvótní
zpěv). Svůj zpěv doprovázejí na tradiční nástroje a tak dosahují velkého
bohatství ve výrazu.
Nejtypičtější je pro Mongolsko strunný nástroj s koňskou hlavou. Je to
druh violy, která má i dnes struny zhotovené z koňských žíní. Tato viola
je základem zvláštního tradičního znění, temného a plného. Hrají na ni
pouze muži. Naopak na mongolskou zaoblenou harfu hrají jen ženy.
Soubor má za sebou úspěšná turné po celém světě a je držitelem několika
prvních cen v národních i mezinárodních soutěžích. Hudebníci propojili
tradiční hudbu s jazzovými perkusemi a interpretují mongolskou lidovou
hudbu novým způsobem.
Mongolsko je země spojená s představou nedozírných pastvin a Čingischána,
žijícího v paměti mongolského lidu dodnes. Čingischánova oblíbená
manželka se jmenovala Börte...
Avšak Börte znamená víc než ženské jméno! Písemné zprávy o mongolské
historii počínají Čingischánem v 11. století, legenda o Börte je ovšem
mnohem starší. Je to také jméno šedého vlka seslaného s nebes, aby se stal
spolu se svou manželkou, bílou laní, předkem lidu Mongolska. Podnes jsou
tato dvě zvířata symbolická: vlk představuje válečníka, laň je symbolem
kmenů a šamanů.
Také pro hudebníky Börte má toto slovo duchovní rozměr. Obohacují
tradiční hudbu o jazzové prvky a nevyhýbají se ani inspiraci hudebními
styly jiných kultur.