Gino Sitson
Kamerun/Francie
Gino Sitson -- voc, perc, comp
Pozoruhodný vokalista, pyšnící se čtyřoktávovým rozsahem a schopností
pěvecky napodobovat hudební nástroje, což jakoby jeho projev v lecčem
přibližovalo Bobbymu McFerrinovi, pochází z muzikantské rodiny,
díky čemuž se měl malý Gino doma v Kamerunu možnost už od deseti
let seznamovat s blues, jazzem i africkou tradiční hudbou. Jazyky a
etnomuzikologii studoval pak na pařížské Sorbonně, po níž svou dráhu
zahájil jako leader vlastní skupiny (nejprve coby perkusista, a teprve
později jako zpěvák). Z kolegů, kteří si jej zvali do studií k natáčením
vlastních alb, je třeba zmínit alespoň ty nejslavnější, jimiž jsou Manu
Dibango, Papa Wemba, Wally Badarou, Ray Lema, Jorge Ben, John William,
Craig Harris, Wallace Roney, Slide Hampton, Yo-Yo Ma, Claudio Roditi,
Joe Henderson, Helio Halves, Jean-Jacques Avenel, Mal Waldron, Steve
Lacy, Roswell Rudd, Brice Wassy, Moni Bilé, Olivier N´Goma, Steve Potts,
Antoinette Konanová a kapely Exile One, La Compagnie Créole, So Why? (v
té hrají Youssou N´Dour, Papa Wemba a Wally Badarou), Jabu Khanyile +
Bayette, Lourdes Van-Dunem, Lagabaja nebo Lucky Dube.
Od prvního alba, které mělo název "Vocal Deliria" a setkalo se s
momořádně kladnými reakcemi posluchačů i kritiky, Gino Sitson
podnikl se svým "vocal-afro-jazzovým" souborem mnohé zájezdy po Francii i
dalších zemích. V Paříži při nich například účinkoval i na tak prestižních
scénách, jakými jsou kluby Le New Morning, Le Petit Journal Montparnasse,
Le Duc des Lombards, The Sunset nebo The All Jazz Club, přičemž jeho
koncerty v Hot Brass a Le Divan du Monde natáčel také mezinárodní servis
Francouzského rozhlasu a pro svůj program AfricaLive i televize MCM,
od níž pak záznam převzal rovněž Canal France International. Pokud šlo
o festivaly, Gino Sitson už byl hostem přehlídek Open Promo (Locle
- Švýcarsko), italských Musica dei popoli (Merate), Palermo di Scena
(na Sicilii), v Leccu, kde dělal "předskokana" Brazilci Joao Boscovi,
v Düsseldorfu (Německo) i v proslulé Knitting Factory (New York --
USA). Gino Sitson, jehož jedinečný zpěv, nápadité kompozice i
pozoruhodná aranžmá si oblíbili i reklamní agenti (TV-spoty točil třeba
pro Danone, Peugeot atd.), účinkoval taktéž v muzikálu "Jeanne et le
garcon formidable", který byl poprvé uveden v roce 1998 a na němž se
zároveň podílel jako spouautor hudby.
Počátkem roku 2000 Gino Sitson zveřejnil svoje druhé cédéčko "Song
Zin", což v jazyce "medumba" (jednom z mnoha, které jsou v Kamerunu
užívány, a tom, v němž si Gino píše většinu svých textů) znamená
"Řeknu vám,...".
Na albu, opět přinášejícím africkou polyfonii a tamní polyrytmy,
jimiž si Sitson uznání získal už po vydání své "Vocal Delirie",
uvádí jak záležitosti a capella, tak i skladby s instrumentálním
doprovodem. Partnery mu v něm pak jsou Ginův krajan, perkusista a bubeník
Denis Tchangou, potom francouzsko-tahitský klavírista Carine Bonnefoy,
další Kamerunec -- basista Noel Ekwabi, a se saxofonem též Francouz
Jean-Baptiste Dobiecki, k nimž se na několika snímcích připojují jednak
sboristky Xénia Caraibe, Valérie Bélinga a Joelle Esso, a jednak sólující
muzikantští hosté: z Martiniku klavírista Mario Canonge, z Venezuely
perkusista Orlando Poleo a s violoncellem nakonec opět Francouz --
totiž Vincent Segal.