Odissi

Indický tradiční tanec

Tanec Odissi
Podle indické mytologie vynalezli tanec bůh Šiva s bohyní Párvatí. V různých oblastech však má různé podoby a názvy. Ty jsou závislé na podnebí, prostředí a jazyku, a představují širokou škálu forem lidových, kmenových a klasických. Indický klasický tanec se vyvíjel jako výraz duchovního odevzdání se vyššímu bytí. Odissi je ze všech klasických tanců nejpoetičtější a je plný půvabu a elegance. Vznikal ve slavných chrámech v Puri, Konáraku a Bhuvanéšvaru. K těmto chrámům příslušel velký počet mladých tanečnic, pocházejících z kasty Mahari. Měly za úkol zajišťovat ranní a večerní rituály. Tato tradice přecházela z generace na generaci.
Z archeologických poznatků vyplývá, že Odissi může být považován za nejstarší formu klasického tance v Indii. Také Natjašástra, nejstarší autentický text o indickém tanci a dramatickém umění, zmiňuje jeho existenci.
Základem tance Odissi jako ideální taneční formy je způsob, jakým se využívají pozice napodobující sochy. Většina z těchto krásných výjevů je velmi blízká sochám na slavných chrámech, kde se pěstovalo umění. V Uríse byly tanec i sochařství, týkající se hinduistické ikonografie, bohatě využívány. Pro tanec Odissi je charakteristický také odklon od melancholie, pózy se třemi ohyby těla (Tribhanga) a obloukovité kresby rukou při současném kroužení tělem. Tato taneční forma má jemný smyslný šarm. Když zaplní tanečnice prostor se symetrickými prvky obdélníků, čtverců a kruhů, naskytne se fascinující podívaná.

Program
Mangalačaran: Představení Odissi obvykle začíná expresívním tancem Mangalačaran, kterým jsou velebeni bohové Džagannáth, Ganapati nebo Ádišakti.
Batunrita: Tento čistě taneční výstup vzdává poctu bohu jménem Batuka Bhairava, který je jedním z převtělení boha Šivy. Vyznačuje se sošnými pózami. V některých pasážích tance Batu Nrtja přijdou ke slovu také tajuplné rytmické prvky.
Pállaví: Pállaví je další čistě taneční forma, v níž mají všechny pohyby lyrický půvab. Základem pro tento tanec je jemná a veselá melodická rága. Nádherné taneční pasáže jsou prováděny souběžně se zpívanými rytmickými slabikami.
Abhinaja: Abhinaja je nejdůležitější částí pětidílného repertoáru Odissi. Je čtvrtá v pořadí a vychází z částí předešlých. V Pállaví se předvádí taneční technika s pohyby celého těla a obdivuhodnou prací nohou. Tanečnice buduje spletitou dramatickou stavbu, uplatňuje důmyslnou gestikulaci rukou, zvanou mudry. Tuto část uzavírá zpěv a hudba.
Mókšja nrutja: Indická filosofie učí, že veškerá lidská aktivita má vést ke spáse. "Mókša" znamená doslova "spása". Extatický tanec, který umožňuje tanečníkům přiblížit se k tomuto cíli, se nazývá Mókša Nata. Tímto rychlým tancem s rytmickými krokovými variacemi program končí.

Odissi

Indian traditional dance

Odissi dance
Dance is believed to have originated mythologically in a single form by Lord Shiva and Devi Parvati. But subsequently it took on varied forms and names in different areas depending on climate, environment and language, giving rice to different folk, tribal and classical dance forms.
Classical dance in India evolved as a spiritual expression of devotion to the Higher being. Odissi, the most graceful and lyrical of all the classical dances, was, therefore nurtured in the famous shrines of Orissa situated at Puri, Konarak and Bhubaneswar. A large number of dancing girls, originating from cast Mahari, were attached to these famous shrines to form the morning and evening rituals of the Deities. Its tradition was thus maintained through generations of these devoted temple dancers.
On the basis of archeological evidence, Odissi may well claim to be the earliest classical dance style of India. Natyashastra, the most ancient and authentic text on Indian dance and dramatics, also acknowledges its existence.
The quintessence of Odissi, as an ideal dance form, is in its sculpturesque quality. Most of its beautiful poses bear close resemblance with the sculptures of the famous temples which once nourished the art. In Orissa, both in dance as well as in sculpture, the Bhanga (bend) concept of Hindu iconography have been fully exploited. The characteristic features of Odissi are in its deflection of the hip, poses with three body bends (Tribhanga) and archwise designs of hand movements with rounded liquid body movements. This dance form has a sensuous charm. While covering the space the dancers with symmetrical patterns of rectangles, squares and circles create myriad of fascinating visuals.

Programme
Mangalacharan: A performance of Odissi customarily begins with Mangalacharan, an expressional piece offering praise to Lord Jagannath, Ganapati or Adishakti.
Batunrita: Batu Nritya is a pure dance offering in honor of Lord Batuka Bhairava, an aspect of Lord Shiva. This dance item is marked for its sculpturesque poses. Uncanny rhythmic patterns are also worked out elaborately in different passages of this dance.
Pallavi: Pallavi is another form of pure dance with movements of lyrical grace. It is based upon a Raga which is soft, lilting and melodious. Beautiful dance passages run parallel with rhythmic syllabes sung musically.
Abhinaya: Abhinaya is the very corpus of the five segmented Odissi repertoire. Coming forth in succession, it deviates from the items before it i. e. the Pallavi is as much as pure dance technique, body movement, foot work lesson. Histrionics takes over Aiding & Complementing the dramatics is intricate, erocative hand gestures known as mudras. The blend is finally set to the song and music.
Mokshya Nrutya: Indian philosophy expounds that all human activity tend toward salvation. "Mokshya" literally means "Salvation". The pure dance of ecstasy that liberates the dancer towards this goal is known as Mokshya Nata. This is a fast-paced rhythmic dance which concludes the programme.