Sigi Finkel & African Heart
Rakousko/USA/Senegal
Tři kontinenty - jedna hudba
Z Afriky:
The MBoup Brothers
Z Ameriky:
Dan Gottshall (trombón, klávesy)
Z Evropy:
Sigi Finkel - lídr skupiny (tenor a sopránsaxofon)
Robert Riegler (bass)
Tato hudba je kombinací tradičních západoafrických perkusí,
působivých jazzově inspirovaných linek pro dechové nástroje
a mystických afrických písní.
Po prvních koncertech v sezóně 1995/96 skupina uspořádala
na jaře 1997 úspěšné turné po Rakousku a Německu. Vystupovali
ve vyprodaných sálech nabitých nadšenými posluchači. Byli pozváni
na Jazz Fest Wien 1997, kde dosáhli uznání za nejlepší hudební
vystoupení roku. Rakouský rozhlas pořídil z koncertu živou
nahrávku.
V březnu 1998 vydala skupina své první album z čtyřtýdenního
turné po německy mluvících zemích. V médiích se CD setkal
s vřelým ohlasem. Po těchto úspěších a díky širokému zájmu publika
uspořádá skupina na jaře 1999 turné, během něhož navštíví také
Maďarsko, Polsko, Českou republiku, Izrael a Německo.
"Kakilambe je obřad sloužící k vymítání zlých duchů. Shromáždění
lidé nejprve prosí své rodiče za odpuštění všeho, co jim kdy
udělali špatného. Potom přichází prosebník s jehož pomocí má být
zlý duch vyhnán. Například když je špatná úroda, když neprší,
když mají rybáři špatné úlovky. Věříme, že je to způsobeno zlým
duchem, který si přeje oběť. Co má být obětováno? V každém
případě zvíře jako krvavá oběť. Krev je hlavní!"
Když se jednoho dne Sigi Finkel zúčastnil těchto afrických
rituálů (jak je popsal Cheikh MBoup) byl dost překvapen.
Sigi Finkel vešel ve známost nejprve se svou fúzní skupinou
Powerstation (CD "Sweet Sue" s Johnem Acrombiem) nebo
akustickými skupinami jako "Caoma" (s Tomaszem Stańko). Chce se
však vrátit ke své původní inspiraci v nové skupině zvané Doop
Troop (s Josephem Bowie). Kromě toho Finkel skládá pro klasické
soubory, např. Rakouský komorní symfonický orchestr. Zájem
o Afriku je tedy jen další součást širokého hudebního horizontu
Sigi Finkela. Čtyřicetiletý Cheikh MBoup, pocházející
z respektované senegalské griotské rodiny, nikdy předtím
nepracoval s jazzovými hudebníky. V souladu s prastarou tradicí
byl hudebně vzděláván od útlého dětství. V šestnácti se stal
členem slavného perkusivního orchestru legendárního bubeníka
Doudou NDiaye Rose a později pracoval také s Youssou NDour.
Do Evropy se dostal se souborem Ballett d'Afrique Noir. Ve Vídni
založil se svými bratry, kteří za ním později přijeli, vlastní
perkusivní soubor Tam Tam d'Afrique. "My Grioti známe celou
historii západní Afriky, krále a války. Jsme ti, kteří přinášejí
lidu zprávy - podobně jako žurnalisté. Dnes je ovšem tato funkce
méně důležitá než v minulosti, protože existují nová média.
Grioti jsou také pro svou společnost morální autoritou.
Zajišťují obřady jako jsou svatby, obřízky, pohřby a také
rituály jako je Kakilambe. Pro Grioty byly určeny hudební
nástroje - balafon, kora, ngoni, xalam a djembé - a je tomu tak
v podstatě dodnes. Já osobně mám hudební přátele, kteří nejsou
Grioti a neučili se hrát na hudební nástroje pod vedením rodičů.
Kam vede civilizační střet afrického tradicionalismu s moderní
jazzem? Můžeme prostě říct: Cílem není fúze, ale pečlivé
spojování a povznášení originálních hudebních zdrojů."
Sigi Finkel: "Naše skupina má nezaměnitelný profil od té doby,
co pracujeme se stálým autonomním perkusivním souborem. Spousta
jiných kapel jako Pili Pili nebo Fo-Deuk Revue Davida Murraye
pracuje se konvenčním bubeníkem a afričtí bubeníci mají jen
doplňovat jeho rytmus. A pak - nechci, aby se hudba stala příliš
komplexní, protože cítím, že to ruší přirozený plující rytmus,
tento základní opakující se africký prvek, který vyvolává náladu
podobnou transu. Nechci mít ve svých kompozicích věci, které by
bubeníci necítili. Tato hudba má ohromnou sílu, zvlášť, když
skupina živě vystupuje. To bychom ztratili, kdyby byla hudba
příliš komplexní." Experiment byl úspěšný, jak dokazují nadšené
odezvy, které vyvolal "African Heart". V roce 1997 se skupina
setkala s nadšeným přijetím na Vídeňském jazzovém festivalu.
Také další turné a festivalová vystoupení v Evropě, Africe
a Asii byla velmi úspěšná. Byla stvořena nová, tentokrát
rakousko-senegalská "Powerstation", která pohne myslí, tělem
a nohama zároveň. Všestranný Sigi Finkel opět vyzkoušel své zlaté
ruce a spojil akustické prvky, aby vytvořil vzrušující hudbu.
Tento saxofonista, který si v posledních letech vydobyl slávu,
jistě neupadne v zapomnění ani v budoucnu. Ale nyní zní motto:
Let's dance!