Joe Zawinul
Josef ("Joe") Zawinul
Josef Zawinul se narodil ve Vídni 7. července 1932. Mezi jeho
předky lze vystopovat maďarský a český původ a podle jeho vlastních
slov také zahrnuje Sinti. Podporován dědečkem začal hrát rakouskou
lidovou hudbu, "cikánské melodie" a vše, s čím se setkal. Hrál
na akordeon a housle už ve věku šesti let. Teprve ve dvanácti začal hrát
na klavír, který se pak stal jeho hlavním nástrojem. Později studoval
na Vídeňské konzervatoři a studoval také soukromě. Na počátku
padesátých let začal veřejně vystupovat jako pianista a hráč
na trubku s různými jazzovými formacemi. V roce 1951 v triu, v roce 1952
spolupracoval s tenorsaxofonistou Hansem Kollerem a později s celou
plejádou hudebníků v Rakousku, Německu a Francii.
Už ve dvaceti byl Zawinul posedlý myšlenkou pracovat v USA.
V roce 1959 vyhrál soutěž Down Beatu a získal stipendium na Berklee
Jazz College. Podobně jako Miles Davis opustil Juilliard School, aby
mohl hrát s Charliem "Bird" Parkerem, Zawinul setrval v Berklee jen
několik dní než se zapojil do kapely kanadského trumpetisty Maynarda
Fergusona. V letech 1959-1960 doprovázel zpěvačku Dinah Washington,
potom hrál s trumpetistou Harrym "Sweets" Edisonem a zpěvákem Joe
Williamsem.
V roce 1959 založil Julian "Cannonball" Adderley, který se
proslavil jako altsaxofonista v kapele Milese Davise, vlastní kvintet,
hrající soul a jazz. Adderley si všiml talentovaného mladého hudebníka
a v roce 1961 do skupiny rakouského hráče na klávesy Josefa Zawinula
přizval. Od té doby si říká Joe. Zawinul se brzy osvědčil jako výrazná
hudební osobnost a vynikající skladatel v této afro-americké skupině.
Právě v tomto období zkomponoval známá díla "The Country Preacher",
"Walk Tall" a "Mercy, Mercy, Mercy". S "Cannonballem" zůstal "Joe"
Zawinul až do roku 1970. Procestovali celý svět a byli obdivováni
publikem v USA, Evropě, Japonsku a v Latinské Americe. Zawinul si
našel čas i pro nahrávání s jinými umělci - tenorsaxofonisty Colemanem
Hawkinsem a Benem Websterem a trombonistou Jay Jay Johnsonem, a také
se svým starým přítelem a kolegou z Vídně Friedrichem Guldou (Koncert
pro dva klavíry a orchestr, 1966).
Koncem šedesátých let začal Miles Davis měnit svůj styl, hlavně
pod vlivem rockové hudby, zejména Jimiho Hendrixe. Při této proměně
do elektrického jazzu se Zawinul účastnil pěti Davisových nahrávek včetně
"In a Silent Way" a "Bitches Brew".
Na konci sedmdesátých let založil Zawinul jazzrockovou skupinu
Weather Report s Waynem Shorterem (tenor a sopránsaxofon) a Miroslavem
Vitoušem (bass). Hudba této kapely byla proměnlivá jako počasí.
Hudebníci zabrousili do nových hudebních oblastí (aniž se zpronevěřili
minulým trendům) a podařilo se jim dosáhnout takových rekordů
v prodeji desek, jakých dosahovaly obvykle jen popové skupiny. Skupina
získala mnoho významných ocenění, mimo jiné Grammy, aniž se
přizpůsobila komerčním tlakům. Trvala 15 let a patnáctkrát se ocitla
na prvním místě žebříčku Down Beatu. Sám Zawinul byl zvolen 22 krát
nejlepším hráčem na klávesy v různých časopisech a čtenářských
anketách. Weather Report rozvinul styl, který se odvozoval
od pečlivého rozvrhu hudebních pramenů, motivy často procházely obměnami
v různých nástrojích. Unikátnost spočívala také v tom, že se zde mísil
akustický a elektronický zvuk. Také byly charektiristické pulzující
polyrytmy - rozvinuly zacházení s možnostmi hraní na perkuse v souladu
s melodickými a tematickými prvky hudby. Nejznámějšími alby bylo
Weather Report (1971), Sing the Body Electric (1972), Black Market
(1976) a Heavy Weather (1977). Toto poslední album obsahuje Zawinulovu
skladbu Birdland, která se stala celosvětovým bestselerem ve vokální
aranži Manhattan Transfer.
Na Joe Zawinulovi jako pianistovi je snad nejdůležitější jeho
role pionýra a perfekcionisty ve stylu, který spojuje elektroakustické
a elektronické klávesy a spolu s nimi celou škálu dalších nástrojů
k modifikaci zvuku. I zarputilí odpůrci elektronické hudby uznávají
Zawinulův slogan "hrát elektricky, znít akusticky". Například polský
klavírista Adam Makowicz ho komentuje: "Má skvělý smysl pro nekonečné
možnosti veškerých klávesových nástrojů." Zawinul absorboval v mládí
vlivy George Shearinga a Nat King Colea a rozvinul je do osobitého
stylu. Jeho hra i kompozice s nenapodobitelnými melodickými rytmy
(často popisované jako výrazně "černé") a jeho schopnost jemně
využívat pauz a prostoru ("jsem hudebník prostoru"), jsou ihned
rozpoznatelné. Nekonečné možnosti, které nabízejí syntezátory, ho
nikdy neomezovaly v aranžích. "Všimněte si zpěvu ptáka - to mě
zajímá." Jedna z nejdůležitějších věci v jeho syntezátorové práci je
průzračnost, jasné obrysy, záliba v klarinetových či flétnových zvucích,
rozmanitost v orchestraci, vyvarování se zbytečným hromaděním
akordů, prostor pro tematickou polyfonii.
V roce 1987 založil Zawinul novou kapelu Weather Update,
ve které hraje mimo jiné bubeník Peter Erskine.
Joe doprovázel jako hráč na klávesy slavné hudebníky
"Cannonballa" Adderleyho a Milese Davise. O svém hraní s Wayne
Shorterem jednou poznamenal: "Každá nota se počítá... Když Wayne a já
improvizujeme, sólo a doprovod se sjednocují... vlníme se v melodiích
a pódium vzplane jako oheň."
V poslední době vystupuje se svým World music hrajicím
Syndicate, s nimž vystoupil v listopadu 1996 v Praze a Hradci Králové.