seznam interpretů / artist index

hudba Zuluů


V hudbě Zuluů se nevyskytuje mnoho hudebních nástrojů. Jsou proslulí spíše svými výjimečně působivými vokály. Zpívají vždy polyfonně, s velkým důrazem na vzájemnou komunikaci ve sboru. Vystoupení jsou provázena pohybem a rytmus podporován chřestidly na nohou. Texty mají obsah historický, politický, sociální nebo morální. Hudba i tanec se většinou vyvinuly z bojových písní, bubnování při ceremoniích často zastupuje energické bušení válečnými štíty o zem. Hrají na různé smyčcové nástroje, které sestávají z jediné struny. Znají také bambusové a rákosové flétny, dnes však byly tradiční nástroje nahrazeny kytarami, ústními harmonikami atd. Převzetí západních nástrojů však neznamená zároveň převzetí hudebního stylu. Naopak si je Zuluové přizpůsobují, aby lépe vyhovovaly jejich hudbě. Díky velké migraci do měst, jaká v posledních letech probíhá, se vyvinuly pozoruhodné nové místní styly: isicathamiya, maskanda, mbaqanga, ingoma a isicathulo.

Vokální hudba

Nejrozšířenější jsou patrně písně amahubo. Zpívají se na svatbách, na pohřbech, před bojem a hlavně na slavnostech kmene. Společný zpěv je důležitou součástí společenského života.
Isicanthamiya znamená mužský sbor. Stal se velmi populárním mezi migrujícími dělníky v Durbanu a Johannesburgu. Skupiny jako The Real Happy Singer, The NBA Champions a The high Stars vystupují ve válečném oděvu a prosluly výbornou choreografií, přednesem písní v čtyřhlasé harmonii a zajímavými texty.

V říjnu 1998 podnikl Jasper van't Hof třítýdenní cestu po jižní Africe v oblasti obývané Zuluy. Nebyl zde cizincem, již po čtyři roky hraje pravidelně na festivalu "Johannesburg International Arts Alive Festival". Tentokrát se nepohyboval jen v prostorách festivalu a hotelu, měl více času se seznámit s jihoafrickou hudbou. Záměrem této cesty tedy bylo poslouchat a objevovat nové hudebníky a hudební styly a více porozumět sensibilitě hudby Zuluů. Pili Pili spolupracovali na předchozích projektech s hudebníky z Konga, Mali, Senegalu, Guiney apod. Jasper poznal důvěrně hudbu tohoto národa ve městech i na málo přístupném venkově. Jaspers chtěl využít svou cestu k získání hudebníků kmene Zulu ke spolupráci.
Během svého pobytu v Africe navštívil Jaspers spoustu hudebních podniků v Durbanu. Chodíval do městských ubytoven, kde bydleli migrující dělníci mnoho měsíců v roce bez rodin. O víkendech si připomínali domov temperamentním tancem ingoma. Zde se také setkal s muži hrajícími na ozdobené kytary, housle a tahací harmoniky, kterým se říká "maskanda". Delikátní a technicky náročný trhavý styl je odvozen od hry na tradiční nástroj umakhweyana. Zůčastnil se tu také hudební soutěže ve stylu isicathamiya, která trvala celou noc a zpívaly v ní i mužské sbory ve slavnostních bojových úborech, dvoubarevných botách a bělostných rukavicích. Jaspers se vypravil také na venkov, byl na severu na území Kwa Zuluů. Viděl spousty vystoupení mladých i starých tanečníků. Venkované tančili tanec ingoma ve výborné choroegrafii v kožených zástěrkách a kožešinách, oháněli se válečnými kopími a štíty, zatímco ženy křičely, tleskaly a provolávaly motlitby.
Jednou odpoledne, ke konci pobytu v Africe navštívil Jaspers v Durbanu opuštěnou budovu blízko stanice autobusů. Dům původně sloužil jako divadlo, ale kvůli liknavé podpoře města se brzy proměnil v útočiště dealerů drog, prostitutek a zlodějů aut. Někdy se tu scházeli amatérští hudebníci a mladé páry tančily. Když se Jaspers dostal dovnitř, zkoušela tady právě skupina asi deseti mladých zpěváků. Nacvičovali nový repertoár vokální hudby a rytmicky se pohupovali. Dokonalost jejich hudebního projevu na pozadí hluku z ulice Jasperse ohromila. Okamžitě si uvědomil, že objevil skupinu pro své nové album "Phikelela Sakhula", což znamená v překladu "Jsme mladí, ale rosteme".