Jiří Stivín

Česká republika

Už plná tři desetiletí je multiinstrumentalista Jiří Stivín jednou z nejkreativnějších postav české hudební scény. A patří na ní rovněž k osobnostem, jež se vyznačují až nezvyklou všestranností. Od rockově průkopnických Sputniků prošel totiž jak formací svého Jazz Q, kterou náš jazz poloviny 60. let poznával první doteky free, tak i dalšími ansámbly, jež uvedl v život a z nichž se s Collegiem Quodlibet věnuje baroku, zatímco s někdejším QUaX Ensemblem Petra Kotíka, s Pražskými madrigalisty nebo ve spolupráci s komorními Boemi di Praga k nám zas pomáhal otevřít dveře tzv. Nové hudbě. Řečeno slovy, pro která se ve svém sleev-notu rozhodl hudebníkův dlouholetý producent Antonín Matzner, když sólistovi k jeho loňským pětapadesátinám reedičně vycházel jeho ´alchymistický´ "Zvěrokruh", Stivín vlastně odjakživa prokazoval až "příslovečnou schopnost být v pravé chvíli na pravém místě". Ač byl jako muzikant zprvu autodidaktem, neboť absolvoval obor kameryna pražské FAMU, nikdy totiž nechyběl v žádném seskupení, jež měla pro tuzemský jazz klíčový význam. Z SHQ Karla Velebného, s nímž figuruje nejen na nahrávkách pro domácí Supraphon, nýbrž i v katalozích schwarzwaldské MPS a značky ESP (kterou tenkrát v New Yorku mimochodem vedl "proesperantský blouznivec" Bernard Stollman), se Jiří ještě vyskytoval pouze jako spoluhráč jiných es, neméně zlomovými se však od jara 1970 ukázaly být i projekty, pod které se už podepisoval jako kapelník. A ty se v jeho diskografii začaly vyskytovat hned jak ukončil své jednosemestrální studium na Královské hudební akademii v Londýně, kde na přednášky chodil k Johnu Dankworthovi, zatímco s nonkonformistu Corneliem Cardewem hrál v obsazení jeho Scratch Orchestra.
Jazz-rock davisovského "Bitches Brew" pak Jiřímu byl inspirací pro jeho album "Coniunctio", na následujících "Pět ran do čepice" si už pozval i dva zahraniční spolupracovníky, jimiž byli Polák a takříkajíc "houslový Coltrane" Zbigniew Seifert, jakož i tenkrát ve Francii žijící americký basista Barre Phillips, a s kytaristou Rudolfem Daškem Stivín nakonec vytvořil duo zvané System Tandem, jež si v letech 1972-77 vydobylo jednu z nejúctyhodnějších pozic na evropské scéně a pořídilo hned celou čtveřici elpíček, z nichž dvě (totiž "Koncert v Lublani" a "System Tandem Reunion") mu vyšla doma, kdežto ta ostatní u mnichovské etikety JAPO a finské RCA. Mezinárodně dozajista nejuznávanější český jazzman, který se při workshopech uplatňuje rovněž coby pedagog, točil však i s plejádoudalších kolegů - ať to byli Pierre Favre, s nímž roku 1978 pořídil "živé" dvojalbum svých "Výletů", brněnská vokalistka Mirka Křivánková, holandsko-německý pár klavíristy Roba van den Broeka s basistou Alim Haurandem, nebo flétnistův syn Jiří Stivín Jr., jehož premiérou se před šesti lety stal "rodinný" kompakt s názvem "Two Generations of Jazz" (PJ 005-is2).

Jiří Stivín

Tschechische Republik

Seit drei vollen Dezennien gehört Jiří Stivín zu den kreativsten und vielseitigsten Persönlichkeiten der tschechischen Musikszene. Nach den bahnbrechenden Anfängen mit der Rockgruppe Sputnik spielte er mit der Formation Jazz Q, die in den 70er Jahren dem Jazzpublikum hierzulande die ersten Begegnungen mit dem Free-Jazz vermittelte. Er wirkte mit in weiteren Ensembles, die er zum Teil ins Leben rief, wie z.B. das Collegium Quodlibet, mit dem er sich der Barock-Musik widmete. Mit der Formation QUaX von Petr Kotik, mit den Prager Madrigalisten oder in Zusammenarbeit mit Boemi di Praga half er die Türe der sogenannten "Neuen Musik" zu öffnen. Des langjährigen Produzenten Antonin Matzners Kommentar anlässlich der Reedition des alchimistischen "Tierkreises" zum 55. Geburtstag des Musikers war: "Zu den massgeblichen Eigenschaften von Stivín gehörte schon immer, zur richtigen Zeit am richtigen Ort zu sein". Obwohl er als Musiker ein Autodidakt ist, der ein Kamerastudium an der Prager FAMU absolvierte, sollte er in keiner Formation fehlen, die für die Entwicklung des tschechischen Jazz eine Schlüsselbedeutung hatte. Mit SHQ Karel Velebný - mit dem er nicht nur auf der Produktionsliste von Supraphon figuriert, sondern auch auf der der deutschen MPS und auch von der ESP (die damals in New York vom "proesperanto Träumer" Bernard Stollmann geleitet wurde) - wirkte Stivín als Mitspieler grosser Musiker. Nicht weniger wichtig zeigen sich im Rückblick ab 1970 die ersten Projekte, die er auch als bandleader unterschrieb. Diese tauchen in seiner Diskographie schon zu Ende seines ersten Semesters an der Königlichen Musikakademie in London auf. Er hörte dort Vorlesungen von John Dankworth und spielte mit dem Nonkonformisten Cornelius Cardew in dessen Scratch Orchestra.
Jazz-Rock "Bitches Brew" davisscher Prägung inspirierte Stivín zu seinem Album "Coniunctio". Für die darauf folgende Aufnahme "Pět ran do čepice" lud er bereits zwei ausländische Mitspieler ein, den Polen Zbigniew Seifert und den in Frankreich lebenden amerikanischen Bassisten Barre Phillips. Mit dem Gitarristen Rudolf Dašek bildete Stivín ein Duo, das sich "System Tandem" nannte und sich zwischen 1972-77 eine beachtenswerte Position in der europäischen Musikszene sicherte und gleich 4LP herausbrachte; zwei davon ("Konzert in Ljubljana" und "System Tandem Reunion") erschienen zu Hause, und die anderen bei der Münchner JAPO und der finnischen RCA. Der international anerkannteste tschechische Jazzer, der auch oft an den workshops als Pädagoge auftritt, spielte aber auch mit einer Plejade weiterer Kollegen - wie Pierre Favre, mit dem er das Doppelalbum "Excursions" 1979 herausbrachte, mit der Brünner Vokalistin Mirka Křivánková, mit dem holländischen Pianisten Rob van den Broek, mit dem Bassist Ali Haurand oder mit dem eigenen Sohn Jiří Stivín, Jr., mit dem er vor sechs Jahren ein CD "Two Generations of Jazz" (PJ 005-is2) einspielte.