Pierre Favre

Švýcarsko

Ačkoli si za svůj druhý domov vybral Paříž, letos 63letý bubeník Pierre Favre, jehož kritici už dobré tři dekády označují za "básníka zvukových barev", je Švýcar. Pochází totiž z Le Locle v kraji Jura, kde se roku 1937 narodil a od svých patnácti jako samouk také začal věnovat bicím. V zemi helvétského kříže, v jejímž folklóru se to od pradávna hemžilo pištci a tambory, měl i její jazz bubenickou elitu a Pierre se k její špičce přiřadil už na přelomu 50. a 60. let, kdy si ho jako sidemana začali čím dál čatěji zvát nejen Rakušan Fritz Pauer, ale i mnozí z Američanů působivších tenkrát na starém kontinentě (např. Chet Baker, Booker Ervin, Bud Powell, Ted Curson, Carmell Jones nebo Dexter Gordon). Favre se sice nevyhýbal ani neworleánské tradici a dixielandu, mnohem zřetelněji ho však oslovil free-jazz, v němž jakoby se skrývala možnost uplatnění daleko evropštějších přístupů. Aplikovat se je pokoušel především jako vůdčí osobnost sestav, v nichž s ním působili další avantgardisté: jeho krajanka Irene Schweizerová, Němci Peter Kowald, Peter Brötzmann a Albert Mangelsdorff, nebo zámořští John Tchicai, Don Cherry, Barre Phillips, Charlie Mariano a Peter Warren. Jednak v projektech, k nimž se scházel s nimi, a zejména pak po sólovém albu "Drum Conversation", které mu umožnila natočit německá značka Calig, Favre postupně rozvíjel melodickou koncepci své hry, s níž nakonec vyslovený triumf zaznamenal při tzv. "Solo Now Night" během západoberlínských Jazztage, kde vystoupil v tomtéž večeru jako Chick Corea, Ornette Coleman, Gary Burton a pianistický veterán Eubie Blake.
Objevem lyricky pojatých "zpívajících perkusí", jejichž je Favre mezi světovými jazzmany zdaleka nejvýraznějším představitelem, mu už otevřela cestu jak k veleúspěšným turné, která ho zavedla do Evropy, Severní a Jižní Ameriky, Asie i Japonska, tak k natočení spousty gramoalb, na nichž se s ním ze světových celebrit podíleli mj. George Gruntz, Mal Waldron, Jean-Luc Ponty, Benny Bailey, Albert Mangelsdorff, Terumasa Hino, Eje Thelin, Joachim Kühn, Don Menza, John Surman, Léon Francioli, Karin Krogová nebo Michel Portal. Nejpodstatnější byl ovšem pro Pierra fakt, že do úchvatných dialogů se tak mohl pouštět i s mnoha dalšími improvizátory - ať už šlo o vokalistku jménem Tamia, nebo si jako spoluhráč po dvaceti letech chtěl krásnou zkušenost zopakovat Jiří Stivín...

Pierre Favre

Schweiz

Obwohl seine Wahlheimat Paris ist, stammt dieser, in diesem Jahr dreiundsechzig Jahre alt gewordener Musiker, den Kritiker "Dichter der Tonfarben" getauft haben, aus der Schweiz. Pierre Favre, in Le Locle im Jura geboren, ist gleichwohl ein musikalischer Autodidakt, der sich wenn auch bereits im reifen Alter, doch noch die Musiktheorie am Zürcher Konservatorium holte. Favre gehört als Schlagzeuger zur Jazz Elite Helvetiens. Er spielte oft mit dem Oesterreicher Fritz Pauer zusammen, aber auch mit in Europa arbeitenden Amerikanern wie Chet Baker, Booker Erwin, Bud Powell, Ted Curson, Carmell Jones oder Dexter Gordon. Favre wich nicht der New Orleans oder der Dixieland Tradition aus, fühlte sich jedoch am meisten vom Free-Jazz angesprochen, der einen breiten Spielraum für die eurpäische Spiel-und Denkweise in sich barg. Seine experimentellen Vorstellungen realisierte er als führende Persönlichkeit von verschiedenen Formationen und mit anderen Musikavantgardisten gemeinsam - so mit seiner Landsmännin Irčne Schweizer, mit den Deutschen Peter Kowald, Peter Brötzmann und Albert Mangelsdorff oder mit Musikern aus Uebersee wie John Tchicai, Don Cherry, Barre Phillips, Charlie Mariano oder Peter Warren. In allen seinen Projekten, aber vor allem in seinem Soloalbum "Drum Conversation", das die deutsche Calig produzierte, entwickelte Favre schrittweise sein melodisches Konzept. Mit diesem verzeichnete er einen bedeutenden Erfolg an den Berliner Jazztagen mit der "Solo Now Night", wo er am gleichen Abend auftrat wie die Musiker Chick Corea, Ornette Coleman, Gary Burton und der Jazzveteran und Pianist Eubie Blake.
Seine lyrischen "singenden" Perkussionen öffneten ihm sowohl den Weg zu Tourneen in Europa, Süd-x und Nord-Amerika, Asien und Japan, als auch zum Einspielen mehrerer Alben gemeinsam mit Zelebritäten wie George Gruntz, Mal Waldron, Jean-Luc Ponty, Benny Bailey, Terumasa Hino, Eje Thelin, Joachim Kühn, Don Menza, John Surman, Léon Francioli, Karin Krog oder Michel Portal. Die Spannung eines musikalischen Dialogs, die grossartige Offenheit und zugleich "in der Zeit zu sein" seiner Improvisation sind für Pierre Favre die Wegweiser, denen er wie alle echten Künstler folgt. Diese seine Intentionen führen ihn nun wieder nach Prag zur Wiederaufnahme eines angefangenen Musikgesprächs mit Jiří Stivín.